Petr Uhl patřil k nejvýraznějším postavám československého disentu. Poprvé byl zatčen v roce 1969 za svou činnost v rámci Hnutí revoluční mládeže, které lze označit za československou odpověď na studentská hnutí v západní Evropě. Právě procesem s levicově orientovanými mladými lidmi začal normalizační režim roztáčet kola trestní represe svých odpůrců, přičemž sám Petr Uhl si z něj odnesl, jak se pak stalo jeho „zvykem“ trest nejvyšší, čtyři roky.

Po propuštění se podílel na formování Charty 77, vydával její neoficiální věstník Informace o Chartě a stal se spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Právě za činnost ve VONSu byl v procesu, v němž byli odsouzeni také Václav Havel, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Ota Bednářová a Dana Němcová, potrestán dalším odnětím svobody, tentokrát na pět let. Ani to jej ale neodradilo od boje proti diktatuře, po návratu z vězení dál vydával „Infochy“, podílel se na činnosti Východoevropské informační agentury – a také psal.